Osobní ohlédnutí zpětně na hru Red Dead Redemption 2 po týdnu od dohrání

Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Navazuji na první příspěvek, který jsem sepsal večer před skoro týdnem. Avšak hru kompletně s Epilogem jsem dohrál přesně před týdnem. Odkaz na tento předchozí příspěvek nechám vespod článku. Doporučuji si přečíst nejprve ten, jelikož na něj budu trochu navazovat a možná se zde i trochu opakovat.

Bohužel opakování pár věcí se úplně nevyhnu, protože se zde chci vypsat z toho, jak se aktuálně cítím a nechce se mi úplně filtrovat věci, které jsem zmiňoval minule.

V první řadě bych chtěl poděkovat všem, kteří mě vyslechli a poradili mi. Velmi mi pomohlo mít šanci si popovídat s ostatními a vidět, že se všichni snaží pomoci.

Také bych chtěl speciálně poděkovat své rodině a blízkým, které neustále něčím otravuji. Včera jsem měl možnost probrat kompletní pocity se svým bratrem o příběhu a o celkovému pohledu na hru. Neskutečně mi pomohlo se pobavit o této hře a příběhu s někým, kdo hru alespoň trochu hrál a probrat různé pohledy na toto unikátní dílo.

Ještě na začátek příspěvku bych se chtěl ještě zmínit ohledně toho, že zde budu nelítostně vyzrazovat děj her (i té první, kterou jsem nehrál).

Vím že z pohledem zpět jsem si příběh už poněkud v hlavně rozložil a zpracoval a ve výsledku je o zradě, kde Dutch začal důvěřovat špatným lidem v gangu (hlavně Micah). Bohužel si to uvědomí až když je pozdě a Arthur před ním umírá. Hra to předkládá zcela mistrovsky a je jen na hráči, jak moc to pochytí.

Předpokládám že také dost záleží na tom, jak moc jste ochodni se do hry zažrat. Pokud do hry zcela proniknete, o to je horší se s ní na konci loučit. Bohužel já jsem ten typ člověka, který se nechá hrou, kterou právě hraje zcela pohltit. Tato hra je navíc v aktuálním stavu tak vyladěna, že mi tam nic nevadilo a připadal jsem si doslova jako v žijícím světě, který čeká pouze na vaše oběvení. To je předpokládám také důvod, proč jsem ve hře poslední dny hraní trávil dlouhé hodiny.

Aktuálně jsem ve stavu, kdy mě celý děj ohledně hry celkem dost zajímá, proto když na Youtube/Redditu najdu jakýkoliv náznak nového děje nebo zmínky o tom, co se stane, tak se nestačím divit. Například hra Vám řekne ihned v první sněžné lokaci co se stane, pokud se budete dostatečně dlouho potulovat po okolí a poslouchat cizí dialogy.

Bohužel se obávám, že to, co mě na této hře rozbíjí je její příběh a samozřejmě i u pokračování. Příběh je zde braný tak, že se hlavní postava musí vykoupit, tudíž zemřít. Předpokládám že by celá hra tak dobře nefungovala, pokud by nebylo těchto smrtí.

Nejvíce mě ale na tom všem mrzí to, že Arthur zemřel, předal poselství Johnovi a ten ho v poslední nejlepší ale i zároveň nejhorší misi (American Venom) neposlechl. Tato mise je ta, která mě neskutečně bavila, protože jde opět o řezačku, ale zároveň jsem si u ní uvědomil to, že je to jedna z nejhorších misí, jelikož John dělá přesně to, co by neměl.

Kdyby nebylo této mise, tak se agenti s Pinkerton nedoví o Johnovi a v další hře ho nevydírají přes rodinu. Celý příběh by se tak dal jednoduše vystihnout tak, že se nemáte ohlížet za sebe (což říkal Arthur Johnovi) a občas tu pomstu překousnout. Kdyby totiž nebylo této pomsty, tak by se agenti o Johnovi nikdy nedozvěděli a ten by si dožil svůj život poklidně na svém ranči.

Je mi jasné to, že hru mohu kdykoliv zapnout znovu (co se ostatně teď děje) a hrát znovu za Arthura nebo Johna. Hra Vás po dohrání epilogu nechá volně jezdit po mapě a můžete dělat cokoliv chcete. To na hře neskutečně cením, že nezamkne svůj obsah.

Nejhorší na tom všem je právě příběh, který je takto tragický a podle různých příspěvků na internetu je jeden z nejvíce tragických co kdy byl ve videohrách.

Doufám že tento článek dává alespoň nějaký smysl. Už jsem se dostal do stavu, kdy se mohu o tom relativně v pořádku bavit aniž bych skočil do módu brekot. Aktuálně jsem v práci před pracovní dobou a přijde mi, že už je to mnohem lepší.

I přes to, že je to lepší bych zde chtěl ale vytáhnout ještě naposled to, že existuje úsek, na který když se podívám, tak mě zaručeně dojme. Jedná se o video / hudbu z pasáže, kdy Arthur jede naposledy do kempu a hraje tam písnička s názvem "It's the way it is". Tato písnička mě vždy nehorázně dojme a jsem z toho zcela rozložen.

Samotná písnička

Úsek ze hry, kde tato písnička hraje

Závěrem příspěvku bych se zde chtěl jen podělit o to, že na internetu koluje jedna velmi pravdivá informace, a to že všichni, kdo hru hráli a velmi si ji užívali, tak mají nyní Red Dead Depression.

Zdroje

Zdroj obrázku použitého v náhledu - https://wallpaperaccess.com/red-dead-redemption-2-4k